Cupcakes kam se podíváš - Tiramisu

     Rozhodla jsem se jednou za čas se s vámi podělit o nějaký recept. A začnu velmi oblíbenými Tiramisu cupcakes. Které si objednala babička na ukončení školního roku v angličtině, kam jako čiperná důchodkyně chodí :-)

     Co budeme/budete potřebovat na 12ks?

na cupcakes:

100 g hladké mouky

40 ml mléka

140 g cukru krupice + cca 6 čajových lžiček na posypání

45 g másla

2 vejce

2 žloutky

1/2 lžičky kypřícího prášku

1/2 lžičky soli

1 lžička vanilkového extraktu

na krém:

250 g mascarpone (nejraději mám z Lidlu)

250 ml smetany ke šlehání

60 g moučkového cukru

navíc:

50 ml silné kávy

1 lžíci mandlového likéru (Amaretto)

kakao na posypání

cokoliv na ozdobení

     A můžeme jít na to!

• Jako první si předehřejeme troubu na 180°C a nachystáme si formu na cupcakes a košíčky.
• Do mísy si prosejeme mouku s kypřícím práškem a solí a dáme si ji stranou. 
• Do hrnce nalijeme mléko a spolu s vanilkovým extraktem ohřejeme. Až nám začne vařit, dáme jej stranou a necháme v něm rozpustit máslo. Směs necháme vychladnout. 
• Do vhodné mísy na vodní lázeň dáme cukr a nad párou jej zahříváme. Přidáme vejce a žloutky a mícháme bez přestání asi 6 minut, dokud se směs nespojí dohromady. Nesmíme přestat v žádném případě míchat, aby se vejce nezačala vařit!
• Vejce s cukrem odstavíme z vodní lázně a šleháme, dokud nezískáme světle žluté nadýchané těsto. 
• Mouku rozdělíme na tři části, které postupně a krátce všleháme do těsta. 
• Tuto směs poté vmícháme (nešleháme) do vychladlého mléka s rozpuštěným máslem. 
• Rozdělíme těsto do formiček/košíčků, které naplníme  pouze do dvou třetin. Navrch nasypeme půl lžičky cukru. Pečeme přibližně 20 minut. 

Cupcakes po vytažení z trouby

     Mezitím co nám cupcakes chladnou si připravíme krém:

• Nejprve si ušleháme smetanu, kterou poté dáme stranou. 
• Následně šleháme mascarpone s cukrem. 
• A nakonec obě směsi smícháme, už nešleháme!!! 

     A teď přijde na řadu jejich dokončení:

• Uvaříme si kávu, kterou smícháme se lžící Amaretta. (presso, žádné rozpustné Nescafé aj.)
• Za pomoci širší strany cukrářské hubičky vykrojíme prostředek piškotu a vzniklý otvor naplníme lžičkou kávy a krémem. Přiklopíme zpět vykrojeným piškotem. 
• A teď už jen ozdobíme pomocí cukrářského sáčku se zbývajícím krémem, tak jak se nám to líbí. 

     Doufám, že se vám povedou a budou vám chutnat!     

Recept je převzat z blogu: Místo hlavy cupcake

Dort na psí tábor

Želva v kádi

Bart Simpson

Cukrářský kurz a dort pro babičku

     A je to tady!

     Kdo chce dělat co ho baví, musí se také sám učit novým věcem. Konkurence je veliká a každý den přichází někdo s něčím novým (neokoukaným a zajímavým). Proto jsem se rozhodla, že se budu účastnit cukrářských kurzů, abych se jako samouk naučila něco nového od zkušených cukrářů/cukrářek.

     Prozatím hledám jen kurzy v Brně, protože už tak jsou pro mě zatím finančně náročné a platit za cestování např. do Prahy je neúnosné. Při mém hledání jsem narazila na stránky paní Doskočilové (www.aldoska.net), která kurzy pořádá a dokonce i v Brně. Neváhala jsem a na dva jsem se okamžitě přihlásila. Jedním je 3D modelování dámské boty (lodička) a druhým modelování jedlých květin (ibišek). 

     Bohužel z nečekaných problémů byly kurzy přesunuty a já se nemohla zúčastnit obou (kvůli práci). Proto jsem byl zatím jen na botě a ibišek mě snad čeká na podzim.

     Kurz se konal v sobotu 30. 5. v budově DDM Junior u Vaňkovky a trval zhruba 8 hodin. Sešlo se nás 6 žen, různého věkového rozpětí. A musím říci, že v takto malém počtu je to ideální. Protože se nám může paní Alena všem věnovat :-)

     

     Pro výrobu boty jsme vyfasovaly krabičku hmoty SmartFlex (zhruba 1/2 balení nám zůstala na doma), polystyrenový formovač (i ten jsme si mohly odnést), rozkreslenou botu na části a nepřeberné množství barev na obarvení hmoty.

      Jako první je třeba si udělat podpatek, aby měl dostatečný čas na zatvrdnutí. Podpatek je vyztužen špejlí namočenou ve vodce, která se k hmotě přilepí a už se nepustí :-D Protože jsem chtěla lodičku s páskem kolem nohy (nevěděla jsem jak to bude složité a že se mu nebude chtít uschnout, ale chybami se člověk učí), tak jsem si udělala v první fázi spolu s podpatkem i pásek.     

     Zatímco podpatek a pásek usychaly a tvrdly, z hmoty jsme si vyřízly části bot a postupně je slepovaly k sobě a za pomocí polystyrenového formovače z nich vznikal ten správný tvar boty.

     Bohužel nám nepřálo počasí a venku byla obrovská bouřka, která přenesla vlhko i k nám do kuchyňky a boty nám nechtěly ztvrdnout, což byla obrovská škoda. Ideální je proto botu na dort dělat alespoň týden dopředu, aby byla na dort už správně vytvrdlá. 

     V přestávce mezi tvrdnutím s následným dozdobováním (bohužel vlhkých bot) nám paní Alena ukázala pár svých fíglů se zdobením. Ať už to byly různé druhy mašliček, knoflíčky, kytičky aj., které se nám můžou kdykoliv hodit.

     

     Nakonec jsme vše tak nějak zvládly i přes nepřízeň počasí a já si domů odvezla krásnou červenou lodičku (ano říkám krásnou, protože jsem sama nevěřila tomu, že tohle budu umět někdy udělat).

Všechny boty pohromadě

      Tímto bych chtěla ještě jednou mockrát poděkovat paní Aleně za předání svých zkušeností a dovedností a doufám, že ibišky na podzim klapnou a já je budu moct mít na svém narozeninovém dortu, jak mám v plánu :-)


     A protože moje babička má narozeniny na den dětí a já měla doma tuto červenou lodičku s jejím jménem, rozhodla jsem se udělat alespoň nějaký rychlý dort (oslava byla hned v neděli). Ideální by byla krabice od bot, ale na to bohužel nebyl čas, tak stačila louka s květinkami.

     Ihned jsem začala využívat svých nově nabitých zkušeností a na tvarování kytiček jsem doma našla molitanovou výplň, která se používá k přepravě počítačů (ještě, že si taťka pořídil nedávno nový a mamka molitany nevyhodila).

     Vyrobila jsem tedy pár kytiček a lístečků a ty následně použila na ořechový dort, potažený zbytkem zelené K2 (zbyla mi z klobouku - ušetřila mi spoustu času) a ozdoben kleštičkami.

     Na takto nachystaný dort jsem pak postavila onu červenou lodičku :-), a protože ji nikdo nechtěl sníst (až na kamínky je celá jedlá), tak ji má babička vystavenou v obýváku.

     Abych se já sama neochudila o dort, protože mám ze zdravotních důvodů bezlepkovou dietu, tak jsem si upekla malý dortík z jablečné mouky a ozdobila jej narychlo nutellou a banánem (byl výýýborný!).

Myslivecký klobouk

     Dalším z řady speciálních přání byl tentokrát myslivecký klobouk. Dostala jsem obrázek jiného dortu se vzkazem: ,,aby vypadal takhle, ale bez holubičky, tu nahradit 70kou,,. Obrázek pro porovnání už jsem nenašla, ale možná tím líp pro mě. 

     Dort měl být v životní velikosti, což byl pro mě trochu oříšek. Klobouk jsem nikdy doma žádný neměla a tak jsem musela improvizovat za pomocí cyklistické helmy :-D

     Základním tvarem byla tedy oválná forma, z kterého se postupem času stalo něco, čemu by se dalo říkat klobouk.

     Světlý piškot byl promazán vanilkovým krémem a jahodovou marmeládou.

     Výsledný tvar jsem domodelovala pomocí punčoviny ze zbytků korpusu a krému.

     Po vychlazení přišlo na řadu potažení potahovou hmotou K2, kterou jsem nejprve musela obarvit na zeleno, což bylo těžší než jsem si myslela.

     Musím se pochválit za ty peříčka, sice asi nepatří žádnému druhu ptáka, kterého by myslivci lovili, ale vypadá dobře :-D

     Takže když to nakonec vezmu kolem a kolem, tak na první klobouk to vypadá dobře. Pro příští klobouk už vím pár věcí, které bych udělala jinak a hlavně bych potřebovala větší kuchyň :-D

LOVU ZDAR!

Hrošice

     Moje kamarádky jely na chatu na Čarodějnice (mě čeká bohužel pracovní víkend) oslavovat narozeniny jedné z nich. A jelikož dárek již dostala na menší oslavě v Brně, tak pro ni jedna z nich objednala na chatu dort. Co by to bylo za oslavu narozenin bez dortu. A protože má Enný v oblibě hrochy, tak mi nechala volnou ruku co se vzhledu dortu týče, podmínkou byl pouze hroch.

     Opět přišel na řadu Google a Pinterest a já hledala co by se Enný tak nejvíce mohlo líbit. A nakonec jsem se rozhodla skloubit inspiraci z více dortů do jednoho. A to hrošici koupající se v dřevěné kádi. Takže vzhůru do toho!

     Co se týče korpusu a krému nechává to Janča vždy na mě. Což mám radost, protože většinou využiji to, co zrovna potřebuji spotřebovat a nemusím lítat po obchodech. A jelikož mám zrovna zkouškové, tak každá chvilka času, kterou ušetřím přijde vhod.

     Klasický piškotový mramorový korpus jsem tedy doplnila o kombinaci čokoládového a karamelového krému. Ať si to tam holky s takovou bombou pořádně užijí. 

Rozkrájený mramorový korpus

     A jelikož jsem chtěla káď plnou bublinek, tak jsem dělala kuličky o sto šest. No nakonec bylo marcipánu málo, takže kuliček bohužel nebylo dostatek.

15 minut výroby kuliček a stejně to nestačilo

     Se vším jsem se nakonec poprala (tmavá šedá, málo kuliček). Tak čekám, jak se Enný dort líbil/nelíbil.

     Pro tento měsíc hotovo a vzhůru do dalšího. Objednávky na dorty přijímám až od poloviny května, do té doby je pro mě prioritou škola.

     

     Užijte si krásný prodloužený víkend a za chvíli je tu hned další. Přeji vám všem krásný MÁJ!

EDIT: Dort se líbil. Ale bohužel polní cesty, které musel cestou zdolat, mu způsobily následky.  Což me opravdu mrzí. 

Sluneční hodiny a sněhová královna Elsa

Sluneční hodiny     

     Oslovila mě babiččina kamarádka, zda bych bylo schopná vytvořit dort s motivem slunečních hodin a s motýli pro jejího manžela. Který je velkým obdivovatelem těchto hodin a rád je fotí.
     Opět jsem neodmítla a i přes zkoušky ve škole jsem si na dort našla čas.

     Nejtěžší častí bylo nastudování toho, jak by vlastně měly hodiny vypadat. Protože jsem byla upozorněna, že čísla od sebe nejsou stejně daleko. Od paní jsem dostala obrázek toho, jak by hodiny měly vypadat. Snažila jsem se tedy držet vzoru, ale samozřejmě jsem si jej trochu přizpůsobila k obrazu svému.

Sluneční hodiny - vzor

     Dort měl být lehký a malý. Rozhodla jsem se tedy pro světlý piškot, karamelový krém a průměr dortu 20cm. Velkou radost jsem pak měla, když mě paní ihned při přebírání dortu pochválila a byla udivena, že jsem do dortu zakomponovala i ukazatel času. Ten jsem dělala z oplatku potaženého marcipánem. Sama se prý bála, že bude muset do dortu zapíchnout nějakou trubičku místo něj. A ještě tentýž večer mi psala, že jim dort moc chutnal a také, že se moc líbil. Tohle je vždy to co nejvíce potěší. Nejsou to peníze, ale uznání od zákazníků potažmo od oslavenců.

   

Hodiny při focení dokonce i ukazovaly čas.

Již nachystané v krabici.

Krabice na dort.

     Ačkoliv jsem se snažila do dortu na přání zákaznice zakomponovat i motýli, tak jsem to nakonec neudělala. Zkoušela jsem je udělat z čokolády. Ze tří motýlu přežil jen jeden bez újmy. A dort by dle mě byl už moc přeplácaný, takže nám zůstali doma. 

Sněhová královna

     Dalším dortem tohoto týdne byla sněhová královna Elsa z pohádky Ledové království. Byl pro mladou slečnu, která má intoleranci na laktózu. Dort byl tedy bezlaktózový, což se projevuje pouze v použití bezlaktózového mléka v krému. Mléko jsem dostala od její maminky, takže jsem jej nemusela nikde shánět.

Elsa

      Jelikož jsem pohádku neviděla, musel přijít na pomoc internet a inspirace ze světa. Společně s maminkou jsme se domluvily, že by dort měl být v podobě panenky v dortových šatech. Měl by být lehký a s marmeládou. Volba tedy opět padla na světlý piškot, bezlaktózový vanilkový krém a jahodovou marmeládu. Od maminky jsem dostala panenku, kterou jsem použila do dortu.

     Na sukni pak byla nejlepší bábovková forma, kterou mi moje mamka našla na chatě. Ve formě se ještě nikdy nepeklo, ale vše šlo krásně.

Na začátku byla bábovka

      A jak bude Elsa vypadat jsem pořád nevěděla. Nenapadalo mě, jak by její šaty mohly vypadat a tak přišla na řadu improvizace. Základem šatů byla modrá barva, kterou jsem použila ve třech odstínech a doplnila bílými volánky. Nakonec jsem šatům dodala metalický nádech a dozdobila vločkami.

      Maminky slečny byla z dortu nadšená a obdivovala právě onen metalický vzhled. Avšak problém nastal s přepravou. Panenka byla v dortu napevno a do žádné dortové krabice se dort nevešel. Hodinu před předáním dojel pošťák, který nám přivezl sušičku potravin a ejhle krabice na převoz byla na světě. teď ještě zamaskovat dort, aby jej oslavenkyně neviděla, když ji maminka jela vyzvednout.

     Oba dorty jsem zvládla během rekordního času a stihla jsem při tom i práci a školu. Musím přiznat, že jsem na sebe pyšná a ohlasy mi dělají obrovskou radost.

     DĚKUJÍ VÁM!